Motivace, tsunami našeho úspěchu

Blog

Jsem v autě a světlo na semaforu  je červené. Venku zataženo, příjemná hudba v rádiu a já jsem šťastný protože jsem v cíli. Jak je to možné, že mě vlastní motivace dovedla přímo sem, k červené , kde musím stát a přesto jsem přijel?

K mému velkému štěstí, mám ve svém velmi blízkém okolí osobu, která je úspěšná v oblasti prodeje ve farmaceutickém světě. S  ohledem na to, jsem měl štěstí sledovat, co tato práce znamená a obnáší. S tím přišlo i velké přání být alespoň tak úspěšný ve stejném oboru, jako ona. S postupem času ve mně motivace rostla jako tsunami a stala se cílem, který byl vytyčen (jak by můj kolega řekl) ”s vášní”.

Nicméně jsem se ptal, zda vytyčený cíl a určitá dávka sebedůvěry stačí, abych tohoto cíle dosáhl? Měl jsem silný vnitřní pocit, že kromě těchto dvou klíčových faktorů , musí být motivace po celou dobu na vysoké úrovni, protože bez ní nedosáhnu výsledku. Bez potřebných kvalifikací a zkušeností, se cíl z tohoto pohledu zdál jako nemožné poslání. Ale motivace nesla všechno před sebou a věřil jsem, že cíl je dosažitelný, pokud získám potřebné zkušenosti. Přesněji řečeno, pokud , ”vybuduju” svůj pracovní životopis tak, abych byl správná osoba pro danou pozici.

Motivace je obrovská síla a pokud ji máme,  sune nás dopředu, do akčních kroků stejně jako tsunami. Připravil jsem si strategii, jak dosáhnout vytyčeného cíle. Díky své flexibilitě a výsledkům, se moje motivace s každým úspěšným posunem násobila. Po určitém čase stráveném na různých pracovních místech, jsem získal modelovanou totožnost s potřebnými znalostmi a dovednostmi, takže motivace dosáhla maximální amplitudy.

Během té doby jsem se často setkával s kolegou , sousedem, kterého jsem znal od vidění, protože jsme používali společné parkoviště. Řídil značkové auto farmaceutické společnosti. Často jsem ho potkával jak se vrací z práce v autě, při čekání na semaforu, vždy s úsměvem , veselý, což mi říkalo, že je šťastný a spokojený se svým životem a prací. To mi stačilo k rozhodnutí si svůj cíl vztáhnout k práci v této společnosti. V jedné chvíli tato společnost hledala spolupracovníky, tak jsem se ihned ucházel o tuto pozici. Konečně moje vnitřní tsunami  dosáhla pobřeží. V rozhovorech byla  moje motivace tak silná, že nesla všechno před sebou. Věděl jsem, že jsem dostal práci, ale pocit uspokojení se nedostavil.

Měsíce plynuly, když jsem se jednou vracel z práce, na stejném semaforu, kde jsem viděl kolegu, jsem musel zastavit. Venku zataženo, v rádiu příjemná hudba, já veselý, s úsměvem… a v té chvíli jsem si uvědomil:  člověče, vždyť jsem v cíli! Vidím sebe jako úspěšného spolupracovníka známe společnosti, který tráví čas cestováním , často komunikuje s různými lidmi od kterých se může dost naučit, snadno plní úkoly a spokojený se vrací domů k rodině, které zajistil život, jaký si zaslouží.

Od té doby uběhlo několik let, změnil jsem společnost, ale můj vnitřní pocit, že jsem dosáhl cíle je stále přítomný. Zvláště, když čekám v autě na semaforu.  Zatímco jsem tak spokojeně a uvolněně čekal na jednom semaforu, přemýšlel jsem o tom, že když sami sobě vytyčíme cíl, je důležité dát si souhlas k vyvolání jednoho malého “zemětřesení” kdesi pod povrchem, ale dosti silného, aby z něho nastala tsunami. Tato motivace má být tak silná, že zničí všechny překážky, a tak dlouhodobá, že s námi počká na červené než naskočí zelená, která vede k dalším cílům.

Žolt Siladji, NLP Practitioner