Co když se nepodaří?

Blog

Před několika lety jsem se zúčastnil workshopu s názvem „Fotoalbum“, kde jsme měli za úkol vytvořit své staré album s fotografiemi a představit si, že ho naše vnoučata jednoho dne najdou v zaprášeném sklepě. Naším úkolem bylo zaplnit album fotografiemi z našeho života. Seděl jsem na workshopu skoro dvě hodiny v naprostém tichu a nemohl jsem vymyslet žádnou fotografii. Prostě jsem neměl tušení, co do alba dát.

Cílem workshopu bylo, abychom na konci měli jasný obraz toho, co jsou naše životní úspěchy, cíle, ambice a touhy. Měl jsem mít vizi svého života. Ale já ji neměl. Pro mě cvičení selhalo. Nebo to byl princip NLP:

,,Selhání neexistuje, existuje jen výsledek”.

Úspěch je výsledkem zkušenosti. Zkušenost je výsledkem opakování určitého procesu nebo činu. Opakování je výsledkem toho, co často nazýváme selhání.

Jaký výsledek jsem tenkrát měl? Když se podívám na své zkušenosti, workshop mi sice nedal všechny odpovědi na mé otázky, ale uvědomil jsem si, že i když všechny věci v tomto okamžiku v mém životě postupovaly tak, jak by měly (dokončil jsem vysokou školu, měl jsem holku a práci, kterou miluji), přesto jsem neměl tušení, co od života chci, což pro mě bylo velmi důležité. Možná jsem nezískal odpověď, ale získal jsem energii a dlouhodobou motivaci na sobě pracovat. Toto poznání pro mě bylo obrovské!

„Lidé mají všechny potřebné zdroje udělat změnu.“

Zbožňuji tento princip! Je o tom, že všechna řešení problémů, kterým čelíme, a zároveň i všechny zdroje, které potřebujeme k jejich dosažení, jsou pouze v nás.

V té době jsem dělal práci, po které jsem toužil dlouhou dobu. Pracoval jsem v mezinárodní společnosti v oblasti lidských zdrojů, kde byla spousta příležitostí pro rozvoj a vzdělávání, výborný šéf a lidi v týmu. To bylo vše, co jsem kdy od korporace chtěl. Ve své práci jsem se stal opravdu dobrý.

Všiml jsem si, jak mě lidé v okolí pozorují, jak o mně moji rodiče pyšně mluví a jaké postavení mi tato práce ve společnosti vytvořila. Měl jsem skvělý pocit a miloval jsem  pozornost. Ale čím déle jsem tam pracoval, tím více jsem měl vnitřní nutkání, že mám světu dát něco víc, udělat něco většího, než jsem prozatím dosáhl. Cítil jsem, že již nežiji v souladu s vlastním účelem. Rozhodl jsem se dát výpověd’ a něco s tím udělat.

Vycházení ze zóny pohodlí

Děsivý pocit. Opustit všechno, co znám a vyjít ven ze své zóny pohodlí do neznáma, to je něco, co jsem nikdy neudělal. Právě v té chvíli, když se dostanete mimo svou pohodlnou zónu, když vám celé tělo říká, vraťte se do své rutiny, tam kde je naprosto bezpečno. Právě zde se nabízí největší prostor k učení.

Důležité je nejprve zjistit, co je pro nás důležité a co nám stojí za námahu. A konečně, jak poznáte, zda to vyzkoušet? Jedná se o zkušenosti, krok za krokem, to je vše, co potřebujete. Protože bez ohledu na to, jak pomalu se pohybujete, budete mnohem rychlejší, než když stojíte na místě. Chceme-li být  v čemkoli lepší, je dobré experimentovat s otevřenou myslí, zkusit, dokonce i selhat, ale  z každého výsledku se poučit.

Říká se, že otázky jsou pouze konstantní, ale odpovědi se mění. V různých obdobích života budou naší prioritou různé věci. Je hezké se čas od času se zastavit a zeptat se: „Co je pro mě skutečně důležité?“

Vezměte si tolik času, kolik budete potřebovat a začněte se zajímat o svou vlastní odpověď.