Pokud je vaše manželství v krizi, problémem mohou být odlišné reprezentativní systémy

Blog,

První rok manželství byl pro mě a mého manžela nejkritičtější. Vstoupili jsme do manželství každý s vlastními zvyky, přesvědčeními a s vybudovanými postoji. Pomalu jsme se sobě přizpůsobovali. To, co jsme nemohli dát do souladu, byl způsob komunikace, přesněji způsob, jakým mě manžel poslouchá.
Nevěděli jsme, že existují rozdíly mezi lidmi podle způsobu příjímaní informací z různého prostředí a často jsme měli konflikty.

Myslela jsem si, že  základní kultura je, dívat se do očí, když s někým mluvíte. Můj manžel neustále otáčel hlavu a nakláněl ji na jednu stranu. Takové chování pro mě znamenalo, že se o mě nebo nás nestará. Často jsem trvala na tom aby mi zopakoval celý rozhovor. Pravda je, že recitoval každé slovo a z toho bych se zbláznila. Když hádky kvůli tomu začaly být častější, rozhodl se vložit dodatečné úsilí a změnit taktiku. Díval se na mě pokaždé, když jsme spolu mluvili a věřte, že  můj hněv rostl ještě víc. Proč? Věděla jsem, že i když se na mě dívá, neposlouchá mě. Pokud byste se mě zeptali, jak jsem to věděla,  byl to prostě vlastní instinct. Pokaždé se díval skrze mě! Při pohledu na mě, tj. skrze mě, už mě neposlouchal a nebyl schopen zopakovat žádné vyřčené slovo.

Nějak se nám podařilo zcela spontánně překonat tuto krizi a najít řešení. Konflikty se již neopakovali, protože se naše komunikace o důležitých věcech konala telefonicky. O mnoho let později, přesněji po dokončení prvního modulu NLP jsem si uvědomila zásadní rozdíl mezi námi, mezi mým postojem dominantního vizuála a jeho jako klasického představitele auditivního systému.

Když jsem při jedné příležitosti obrátila otázku: “Vidíš, co říkám?” … V té chvíli jsem pochopila k jakému reprezentativním systému patřím. Všechno bylo naprosto jasné, a pak jsem si zkusila ta slova trochu analyzovat: “Jak může někdo vidět to, co říkám­­?” Pak jsem tu otázku přízpůsobila slovy, která mohl slyšet a rozumět: “Jak ti zní to, co jsem ti říkala?” Teprve tehdy jsem dostala odpověď.

Dnes mi nevadí, že otáčí hlavu, když mluvím, protože vím, že je to jediný způsob, jak mě může slyšet; také mi nevadí to, že se mě několikrát v obchodě ptá, jak mu něco sluší, protože on nedělá rozhodnutí na základě toho, co vidí v zrcadle, ale na základě toho, co mu řeknu. Kdysi jsem si myslela, že to je charakteristika nejistých a nerozhodnutých lidí, a teď vím, že se zatím skrývají pouze reprezentativní systémy. I dnes raději používá telefon a končí téměř všechny své činnosti tímto způsobem, zatímco jsou pro mě telefonní rozhovory velmi únavné. Dávám přednost osobnímu kontaktu, vytvořit si vlastní vnitřní zkušenosti, které si představím v obrazech a udělám si kompletní zážitek.

A na závěr, můj manžel mě poslouchá velmi důkladným způsobem, který mu vyhovuje a já se vždy nejprvé podívám na celou situaci, a pak vidím, jestli souhlasím nebo ne. V každém případě, kompromis a porozumění jsou základními faktory úspěšného manželství.